Původně jsem chtěl fotky zveřejnit až s plnými texty, ale pak jsem zjistil, že textů bude na knížku a tak jsem zvolil úspornější variantu – v následujících dnech se tu snad objeví postupně 4 alba – Jihoafrická republika, Namibie, Botswana a Zimbabwe. Každé bude obsahovat jen kratší texty. Plné texty (odpovídající plnému ústnímu vyprávění) tu pak budou snad do konce roku :-)

Zároveň se pokusím linkovat na martinova fotoalba, jak se budou objevovat – sám jsem si často jen užíval pohled a nefotil, brácha byl v tomto o něco svědomitější :-)

Obsah

• Navození atmosféry
• Expedice a její účastníci
• Cíl expedice
• Organizace expedice
• Pohled fotografa
• Dojmy z Afriky
• Zvěř, tůra a zážitky

Navození atmosféry

Dovolená by byla poloviční, kdyby s námi nebyli Jojo a Ephraim. A kdyby si Jojo stále nepouštěla dokola jednu písničku :-) na tu písničku se tancovalo všude. Na afrických kostrbatých cestách, při západu slunce u Fish River Canyonu, v kabině Buddyho v kempu v Etosha NP… doporučuji si ji pustit k dalšímu čtení a fotkám!

Expedice a její účastníci

Expedice se udála rychle. Nikdy by mě to nebavilo. Afriky jsem se podvědomě bál, neměl jsem peníze ani dostatek dovolené. Celé to vzniklo v hlavě Jany – bratrovy přítelkyně – která mi jednoho dne zavolala a oznámila mi, že jedu s nimi na dovolenou. Všechny argumenty rázně odmítla a i když mi to chvilku trvalo, rozhodl jsem se podlehnout a jet.

Vyrazili jsme čtyři – brácha Martin, jeho přítelkyně Jana a její kamarádka Pavla. Na cestě jsme se seznámili se spoustou lidí, hlavně ale musím vyzvednout naši kuchařku Jojo a řidiče/průvod­ce/crazy chlapa/bratra Ephraima. Fotky účastníků přiloženy :-)

• 
• 
• 
• 
• 
• 

Cíl expedice

V plánu byla návštěva čtyř zemí – Jihoafrické republiky, Namibie, Botswany a Zimbabwe. Letadlem jsme se přes Istanbul a Johannesburg dostali do Kapského Města, kde jsme měli půjčené auto a super bydlení zajištěné přes Couchsurfing. Tam jsme také strávili několik dní po vlastní ose (za velmi vydatné podpory od hostitelů).

Následovalo 20 dní cestování (a pak 2 dny tranzitu na letiště) s Nomad Adventure Tours. JAR jsme v podstatě jen projeli pryč, strávili několik dní v Namibii – Fish River Canyon, Swakopmund, NP Etosha, Windhoek. Poté přejeli do Botswany a užili si úžasnou Okavango Deltu (ze země i ze vzduchu). Poslední dny jsme pak strávili v Zimbabwe u Viktoriiních vodopádů.

Organizace expedice

Do Afriky je cesta relativně snadná – tedy pokud máte někoho, kdo to za vás všechno zjišťuje a zajišťuje – což já naštěstí měl.

Narozdíl od většiny evropských zemí potřebujeme hromadu víz, podle všeho za to můžeme poděkovat lenosti našich diplomatů. Víza do Namibie a Botswany se zajišťují a platí předem, do Zimbabwe platí víza všichni až na místě.

Očkování nebylo povinné žádné. Dobrovolně jsme si obnovili tetan a nechali si napíchat žloutenku, břišní tyfus a žlutou zimnici. Do toho holky poptaly po okolí rady a sestavily lékárničku „na všechno“. Ta obsahovala pilulky všech barev, mimo jiné i hnědý Malarone jakožto prevenci proti malárii. V Africe sice bude zima a riziko nízké, ale proč to podceňovat…

Co se týče fotovýbavy – dokoupil jsem nové tělo (ještě jednou díky Tome za pomoc při shánění!), půjčil si telekonvertor a jeden krátký objektiv. Podrobnosti viz odstavec „Fotograf v Africe“.

Pohled fotografa

Pokud jedete klasickou velkou organizovanou tůru, nejeďte tam s myšlenkami na focení zvířat. Zvířat bude moc, ale daleko a na game drivech po parcích viditelná jen z trucku – takže nefotíte ani se stativem, ani s velkými teleobjektivy. Já měl to štěstí, že jsem tam jel s tím, že jsem fotograf na dovolené, tj. primárně si to užívám a fotky jsou jen bonus navíc. Takové fotky, jaké byste opravdu chtěli, totiž nebudete moci udělat.

Co se týče výbavy – vše jsem vezl dvakrát. Ne z důvodu zálohy, ale protože to bylo pro dva :-) fotila se mnou Jana. Takže 2 těla, 2 teleobjektivy, 2 základní objektivy, 2 telekonvertory. K tomu 24GB paměťových karet, polarizační filtr, balónek, štěteček a hadřík na optiku. Bratr nám k tomu půjčil databanku, ale i bez ní by nám kapacity karet stačili (díky pravidelnému promázávání :-))

V kempech není problém dobíjet baterky. Stativ není kde stavět, užili jsme snad jen jeden večer při nočním focení u waterhole.

Nakonec jsem zjistil, že mě nebaví ani tak fotit zvířata – už proto, že je ze stejného místa fotilo vždy dalších 20+ lidí (což mě spolehlivě odrazuje), ale překvapivě mě baví krajina – tam jsem měl pocit, že mohu aspoň trošku použít svoje oči a hrát si. Na nejvíc fotkách stejně nakonec bude západ slunce (ne proto, že by byl nejhezčí, ale proto, že vás na něj budou všude zvát).

Dojmy z Afriky

Do Afriky jsem jel s tím, že je chudá, divoká, zaostalá a velmi nebezpečná. První den po průjezdu kolem slumů a ubytováním v domě za 2m zdí s ostnatým drátem, alarmem a velkou cedulí „Armed response“ jsem se bál… musím ale zpětně říct, že jsem se mýlil.

Jako turista potkáte velmi dobře vybavené kempy (sprchy s horkou vodou, bazény, bary, restaurace, vybetonovaná ohniště či grilly), kartou jde platit opravdu na mnoha místech a co se týče bezpečnosti – nikdy jsme nemuseli nic řešit ani se bát.

Ano, neběhali jsme po slumech, nechodili v noci sami po ulicích s mobilem v ruce ani nenechali fotobaťoh bez dohledu. Nejsem si ale jistý, že bych v Africe při těchto činnostech dopadl hůř, než při tom samém tady doma v Čechách.

Zvěř, tůra a zážitky

Stálo to za to. Pokud můžete, jeďte. Ano, tůra s Nomády na mě byla až moc luxusní (jela s námi i kuchařka!), národní parky jsou jako zoo, jen za plotem jste vy a ne zvěř. Fotky neuděláte a zážitky jsou ředěny opravdu dlouhými přesuny v malém trucku po nerovných silnicích…

…na druhou stranu některé zážitky jsou nezapomenutelné. Čůrání pod slonem, procházka mezi zvěří v Okavango deltě, pohled na Viktoriiny vodopády zdola. Nemusíte zmizet na měsíc, i na 2–3 týdny jde naplánovat moc hezká dovolená a rozhodně za to stojí. Afrika je nádherná a afričané opravdu sympatiční.