Původní plán byl, že se zúčastním s naší Eterkou. Bohužel její drobné zranění z týdne mě odsunulo jen do role fotografa. Takového náhradního, protože ke všemu jsem měl zraněný i svůj objektiv a tak… no, namísto s půjčeným pejskem jsem běhal s půjčeným objektivem :)

Mělo to pár výhod. Vlastně jednu. Mohl jsem si zkusit necelých 100 metrů běžet ve stopách Michala Vokrouhlíka. To bych si v rámci závodu nezkusil, protože bych věděl, že zbylé kilometry by mě museli odnést.

Po závodech jsme prošli i les – viděli uši a pusu z místního pamatníku odposlechu. Nádherný les, super místo i jen tak na výlet!