Psí sporty: „Na svých stránkách se zmiňuješ o svém propadnutí kouzlu focení s nadsázkou jako o největší chybě svého života. Jaký byl tvůj největší koníček do té doby?“

Focení je můj první opravdový koníček. Předtím jsem dělal nejrůznější věci, ale u většiny jsem se jen mihl. Největší koníček tehdy byla asi moje práce. K focení jsem měl vždy odpor, situace typu: „teď hezky vedle sebe a úsměv!“ mě ničily. Až jednou mě o fotku požádala sestra s tátou a já místo, abych vyfotil jejich americké úsměvy, jsem to zmáčkl dřív – ve chvíli, kdy se teprve připravovali.

Tehdy jsem si řekl, že by na tom focení mohlo něco být.

… (zbytek rozhovoru v časopise)

Mimochodem, o fotografii jsem objevil o rok dříve a rozhodně to nevypadalo na to, že foťák někdy vemu do ruky sám. Viz zmíňka o fotkách (15. 2. 2004) na mém tehdejším blogu.