Expedice Afrika / Namibie
Část druhá – Namibie (zatím bez kompletního textu)
Text zatím není kompletní, až se mi podaří dopsat, tak ho zde aktualizuji.
Doporučuji Martinův článek a fotky:
Namibie je bývalá německá kolonie (a je to stále poznat, ve skutečnosti je to takové malé Německo). Užijete si tu nádherné kaňony, poušť, národní parky plné zvěře, ale i spoustu adrenalinových sportů. Silnice tu jsou povětšinou z prachu a písku a pojem „africká masáž“ vám bude po pár stovkách metrů naprosto jasný.
Obsah:
- 21. 8. – Fish River Canyon
- 22. 8. – Transit to Namib
- 23. 8. – Dune 45, Namib Desert
- 24. 8. – Swakopmund, město adrenalinu
- 25. 8. – Swakopmund – hadi, akvárko i koně
- 26. 8. – Spitzkoppe
- 27. 8. – Himba
- 28. 8. – Etosha NP
- 29. 8. – Etosha NP, Halali
- 30. 8. – Windhoek
- 31. 8. – Ghanzi (Botswana)
21. 8. – Fish River Canyon
Do Namibie vjíždíme odpoledne a hranice procházíme bez potíží (i když jsou Češi už asi poslední na světě, kteří pro vstup potřebují víza). Přijíždíme do kempu, kde ale jen postavíme stany a hned cestujeme dál – cílem je Fish River Canyon, což je druhý největší kaňon na světě. Je široký až 27km a hluboký až 550m! Procházíme se pomalu po jeho kraji, abychom nakonec povečeřeli při západu slunce.
22. 8. – Transit to Namib
První dlouhý transit na naší cestě. Cca 10 hodin dlouhý přesun k poušti Namib, jehož návštěva nás ale bude čekat až druhý den. Kemp byl opět luxusní – hlavně jsme si užili studeného bazénu. Upřímně – vlezl jsem do bazénu poprvé snad po deseti letech a náležitě si to užil. Buddy se totiž v průběhu dne plnil prachem a tak té možnosti ponořit se celý pod vodu zkrátka nešlo odolat :-)
23. 8. – Dune 45, Namib Desert
Není nad krásný budíček v 4:25. Hned po probuzení nasedáme do Buddyho, který nás ještě za tmy přiveze k Duně 45. Slavná to Duna, na kterou lezou tisíce turistů – a také je to naše první setkání s pouští Namib, druhou nejstarší pouští na světě.Výlez na dunu byl vtipný – v okamžiku, kdy už jsme si mysleli, že jsme na vrcholu, tak jsme si ve tmě před sebou všimli druhé části stoupání… a stoupali znovu. Nahoře byla zima, východ slunce byl defacto nudný (zážitky mohou vyprávět asi jen opravdu romantické duše) a s prvními paprsky také přišel ledový vichr. Prchli jsme tedy rychle dolů, kde na nás už čekala snídaně. Ono totiž k té divoké Africe – podívejte se na google mapy, kde je u Duny 45 dokonce vidět i parkoviště.
Po snídani a krátkém přesunu jsme přesedli na korbu menšího auta, které nás zavezlo přímo do srdce pouště Namib. Výborný průvodce nám ukázal spoustu zvěře, zvyků, vysvětlil jak poušť funguje a nezapomněl vysvětlit, jak se má chovat správná žena, aby manželství fungovalo jak má (nebo aspoň to jsem mu rozumněl, ať už říkal co říkal). Mimochodem – víte třeba to, že se duny nepohybují – v tom jim brání jejich kostry z kytek, ale pouze se zvětšují?
Mimochodem – Jana se definitivně zamilovala do objektivu 70–200 a snad do konce pobytu už ani žádný jiný nepoužila :-)
Poušť jsme opustili a vrátili se ke stanům, kde jsme opět naskákali do studeného bazénu – prach a droboučký písek byl totiž všudypřítomný. Poté proběhlo balení a přesun k menšímu Sesriem Canyonu, který jsme samozřejmě také prolezli.
Pak už nás čeká jen cesta do dalšího kempu, kde ochutnáme vyhlášený apple pie a poté se vypravíme podél šipek „Sunset Point“ až k lavičce za kempem, kde sledujeme západ slunce. Já pak jdu večer ještě hájit českou pověst na bar.
24. 8. – Swakopmund, město adrenalinu
Přejíždíme obratník kozoroha! To si samozřejmě zaslouží spoustu fotek, které vyhotovuje chudák Ephraim, který chvilkami pod záplavou předaných foťáků není skoro ani vidět :-) Jojo zase obratník spokojeně zaspí.
Při další zastávce si ale už definitivně připadám jako turista. Zastavíme u kraje cesty, s instrukcemi „pikča pikča“ vybíháme na kopeček a fotíme a fotíme a fotíme – proužkované údolí. Klidně mě zabte, ale já opravdu nevím, co to bylo zač.
Před Swakopmundem nás čekají ještě tři zastávky – první je stromů Quiver Tree, druhá kdesi v divočině, kde zahlédneme supy (Jana: foť, foť, foť! Takže tu máte jeden ohromný výřez bez barev a bez tvarů :-)) a třetí u pláže s plameňáky – tam byl mimochodem takový opar, že nebylo skoro nic vidět.
Swakopmund je město proslavené adrenalinovými sporty, schované v dokonalé mlze – studený vzduch od oceánu s teplým vzduchem z pouště totiž vytváří několika kilometrové pásmo mlžného oparu.
Po příjezdu nás čeká prezentace možných adrenalinových zážitků. Bohužel, jestli jsme chtěli vyzkoušet minimálně jízdu na čtyřkolkách pouští, tak nás prezentace unuděné ženy tak znechutila, že jsme to vzdali a rozhodli se najít si zábavu sami. Jinak nabízeli tu možnosti jako skydiving, jízdu na prkně z duny (ať už ležmo – prý rychlostí skoro 80kmph, nebo na snowboardu), projížďku k delfínům či let letadlem nad krajinou.
Večer máme první dinner out do místní restaurace, čehož využíváme a ochutnáváme Oryxe a Springboka (čti: velkou a malou antilopu). Po večeři následuje přesun do baru, z baru pak na hostel. Řeknu vám – když jdete noční prázdnou ulicí a před bankou pospává černoch s brokovnicí v ruce, máte smíšené pocity.
25. 8. – Swakopmund – hadi, akvárko i koně
Pereme a doplňujeme zásoby peněz, vody a jídla. A pak plánujeme volný den.Jako první jsme navštívili místní snake park. Po domácku stlučená terárka skrývají malé i velké hady (povětšinou jedovaté) a škorpiony. Nejlepší je jedno s nápisem: „Zde jsou 4 hadi“, přičemž vy vidíte jen písek. Nakonec jsme našli 3 hlavičky, ale kde byl ten poslední?
Po hadech následuje mořské akvárko – to bylo úžasné! Přišli jsme na čas krmení, takže rybky byly aktivní. Nejvíce nás ale uchvátily ohromné želvy.
A poslední naše zábava toho dne – západ slunce z koňského hřbetu. Vyzvedli nás autem na hostelu, vyvezli na farmu za městem (akorát na kraj mlžného oparu, takže jsme opět viděli azurovou oblohu), nasadili nám přilby a už se jelo do pouště. Slunce se sice skrývalo za mlhou, takže jsme západ neviděli, ale přesto si svou trošku adrenalinu užili ve chvilce, kdy se poslední kůň trošku poplašil, všichni jsme nedobrovolně popoběhli a Jana si dokonce vyzkoušela nedobrovolně rychlé sesedání přímo na zadek :-)
26. 8. – Spitzkoppe
Ráno máme na plánu odpočinek. Projdeme se k majáku, kde si dáme pití a dortíky. Po obědě už jedeme pryč, směr Spitzkoppe. Mimochodem – první kemp, ve kterém nejsou teplé sprchy. Projdeme se s průvodcem po okolí a užijeme si západ slunce od přírodního mostu. Po večeři nás místní odvezou na představení tradičních tanců. Děs. Pár náctiletých v civilu se snaží tancovat a zpívat, moc jim to ale nejde. Snaží se nás zatáhnout mezi ně, stále roztleskávají, ale chabý výkon na jevišti nemůže jakýkoliv výkon diváků zachránit. Bylo to tak hrozné, až to vlastně byla legrace.
27. 8. – Himba
Začínáme nabývat pocitu, že Afrika je hlavně o dlouhých přesunech. Tentokrát je ke všemu první opravdu teplý den. V kempu se díky bratrovi opět vyhecuji a beru do ruky foťák – objevil totiž u sprch nádherné ještěrky.
Odpoledne se jdeme projít do vesnice lidí Himba. Ze začátku si připadáme skoro jako v zoo a necítíme se úplně nejlépe… pak se ale na nás navěsí děti, průvodce nám vysvětluje co a jak a je to o něco lepší. Mimochodem, dámy – voda je pro praní a mytí určena jen mužům, holky vše (opravdu vše) jen vykuřují. Místní ženy si také vybírají mě a kolegu Woutera, abychom s nimi zůstali. Žel bohu žena = 5 krav, já nemám ani jednu, takže se nenápadně vytrácíme. Možná to byla chyba. Holky si nakoupily ještě náramky, pak už jen západ slunce a zpět do kempu.
28. 8. – Etosha NP
První národní park a hned začal pro mě osobně dost negativně. Aneb jak to tam funguje – je sucho, tj. zvířata se stahují k tzv. waterhole, nebo vodním dírám. Po národním parku vedou silnice pro auta, ze kterých se nesmí sjet, které ale samozřejmě vedou právě kolem těchto waterholes a v jejich blízkosti se rozšiřují do menších parkovišť.Vy tak přijedete na parkoviště a z okýnka koukáte na desítky oryxů, springboků, nebo zeber. Při odpoledním game drive potkáváme lví rodinku ládující se zabitou žirafou, později i Wildebeest či živou žirafu. Celou dobu si ale připadáte jako v zoo. Spousta zvířat i spousta lidí, vzájemně oddělené (okýnky aut). Jen v zoo máte ta zvířata blíž…
Fotograficky je to nuda. Hlavně ohniska nezvládají – většinu fotek co tu vidíte mám spíš pro uchování vzpomínky. Fotil jsem ohnisky 390mm až 1092mm (eq 35mm) a stejně se jedná o velké výřezy. Zvěř byla opravdu daleko.
Ještě větší šok přijde ale v kempu. S hrnkem čaje se jdeme projít podél šipek a zjišťujeme, že jedna waterhole je hned na kraji kempu. Můžete tak sledovat slony, nosorožce i další zvířata pohodlně z lavičky. Wild Africa jak vyšitá. Legrace začne teprve ve chvilce, kdy se šakalové u waterhole seberou, přeskočí plot mezi lidi a celou noc běhají po kempu.
29. 8. – Etosha NP, Halali
Přejíždíme jen do dalšího kempu ve stejném národním parku. Den trávíme u bazénu, nejedeme ani na odpolední game drive, protože ty zatím zažité nás moc nenadchly.
Večer mi začíná být nedobře, tak se alespoň na noc prolévám rooibosem. Každopádně tomu ještě předcházelo pivečko u waterhole :)
