Expedice Afrika / Jihoafrická Republika

Část první – Jihoafrická Republika (zatím bez kompletního textu)

Text zatím není kompletní, až se mi podaří dopsat, tak ho zde aktualizuji.

Doporučuji Martinovy články a fotky:

Obsah:

Přílet

Přílet do Kapského Města byl bezproblémový. Na letišti jsme vyzvedli předem vypůjčené auto a sjeli do města na obhlídku nákupního centra. Po rychlém obědu jsme zkusili vyměnit peníze (což není taková legrace, protože když do bankovního systému napíšete Czech republic, tak vám vyhodí neošetřenou výjimku a zkolabuje – uchytili jsme se tak snad až v 3. bance!) a prošli se do přístavu s naivní představou, že uvidíme nějaké velryby. Na ty jsme si nakonec museli ještě pár dní počkat, ale alespoň jsme si užili pohled na Stolovou horu a Lion's head.

Skrze šílenou zácpu (oni si prostě jezdí jak chtějí – naštěstí řídil Martin a dovedl se velmi rychle přizpůsobit) jsme přijeli ke klukům. Dalších několik dní jsme totiž bydleli u výborných hostitelů Stewarta a Yanna a jejich 4 koček. Už první den nás pohostili skvělou večeří a vínem, což jsme se později pokusili aspoň trošku oplatit koupí vína a pozváním na večeři.

Nejvíce mě ale pobavila jejich hláška: „Co děláš?“ – „Ale, jsem takový kluk pro všechno.“ – „Aha, ty jsi projektový manažer!“

Tučňáci a Mys Dobré naděje

Cíl pro první den byl jasný – Mys dobré naděje. Cestou se ale nejdříve zastavujeme u tučňáků. Na Boulder's Beach blízko Simon's Town totiž mají opravdu obří kolonii. Z Jany se tam začíná pomalu stávat vášnivá fotografka :-)

Po tučňácích pokračujeme v cestě na jih. Parkujeme pod Cape Point na velkém parkovišti a vyrážíme pěšky k majáku, ze kterého je krásný výhled na Mys Dobré naděje. Maják samotný je obklopený turisty, když se ale následně vydáme po malé pěšince dál až k menšímu Operation Lighthouse, už máme docela klid.

Seběhneme k parkovišti, kde si nevybereme v restauraci žádné jídlo a tak zpět do auta a jedeme už k samotnému Cape of Good Hope, neboli Mysu Dobré naděje. Na parkovišti objedeme pštrosa a jdeme se kochat ohromnými vlnami, gigantickými mořskými řasami (vypadají jako kabely a některé jsou silnější než lidská ruka!) a hlavně vytahujeme svačinu – po celou dobu dovolené velmi oblíbené hrušky.

Po mysech navštěvujeme místní rezervaci. Paní u vjezdu z nás musela mít legraci, protože za vjezd jsme dali poslední peníze. A to doslova – podával jsem pár bankovek spolu s hrstí drobných mincí.

V rezervaci se snažíme najít vraky lodí. Za tímto účelem sestrojujeme šílenost zvanou „ohnisko 840mm na těle s crop faktorem 1.6“. Vrak žádný nevidíme. Až na druhý pokus po delší procházce po pláži jich najdeme hned několik a zběsile fotíme. Den ale končí, takže rychle zpět do auta a jedeme domů.

Celý den je vtipný v jedné věci – prvního tučňáka jsme fotili přes keře asi na 10 metrů, aby nám neutekl. A o chvilku později si na něj mohli prakticky šáhnout, protože se jich objevila spousta mnohem blíž. To se nám stalo i s antilopami, ještěrkami nebo baboony (kteří nás ale spíš vyděsili, než potěšili). Ostatně – tak nějak nás toto provázelo celou dovolenou.

Table Mountain

Kluci nám radili, že jakmile bude hezky, musíme na Stolovou horu. Za špatného počasí ji nemá cenu pokoušet a protože v Africe je teď zima, musí se každá příležitost chytit za pačesy. A třetí den bylo hezky, o výletu tak bylo rozhodnuto – Table Mountain!

Výstup z počátku vypadal jako legrace. Pak se to ale nějak zvrtlo. Vtipkoval jsem, že díky výstupům na českou Kleť mám trénink a zvládnu to v pohodě. Nakonec jsem to přehodnotil, že díky tomuto tréninku jsem to vůbec přežil. Ke konci stoupání se roztrháme – Martin vybíhá jako první, já se po něm vydrápu jako druhý a holky necháváme jejich vlastnímu tempu.

Výhled z vrcholu je úchvatný, vichr ohromný. Rozhodně to stojí za to a je to jeden z mých největších zážitků z celé dovolené. Co se týče výstupu a sestupu samotného – i když sotva budete motat nohama, tak musíte dávat pozor na některé sportovce, kteří tam běhají. Huh.

Večer po výletu nás ještě kluci vytáhli na večerní koncert charitativního projektu, který se pomocí hudby (tedy výuky hudby) snaží vytáhnout děti ze slumů. Hráli i tancovaly opravdu skvěle!

Vinice a velryby

Čtvrtý den je ve znamení zhoršení počasí. Cíl výletu je Franschhoek, vinná oblast kousek východně od Kapského Města. Prohlídku městečka začneme v místní čokoládovně. Po obědě provedeme šílenou ochutnávku v jednom sklípku – nemáme totiž nikdo moc chuť, takže jsme sice 4, ale objednáváme jen 1 ochutnávku. Do dalších sklípků se nám už moc nechce a tak si odhlasujeme změnu výletu – jedeme na velryby do městečka Hermanus!

Hermanus je městečko v zátoce, která je velrybami vyhlášená. Rok od roka jich tam totiž připlouvá více a více a často jsou jich tam celé desítky. Z břehu je pozorujeme dlouhou dobu, je to úžasně odpočinková činnost :-) velryby se předvádí – válí se, vyfukují, plácají ploutvemi a skáčou. To vše v bezpečné vzdálenosti, takže teleobjektivy se moc nechytají. Přesto zážitek krásný. Cestou zpět domů poprvé řídím. Ani to není tak hrozné, jet po té špatné straně cesty :-)

Na večeři zveme kluky ven. Pojíme ve výborné pizzerii, desert dáme v baru u pláže a kluci nás pak vyvezou na nádhernou vyhlídku na městem (aneb závora přes cestu? Objedeme!)

Odpočinek a nákupy

Poslední den před oficiální dovolenou trávíme odpočinkem a hlavně nákupy. Mně chyběl klobouček, dlouhé pyžamo (ochrana proti moskytům) a žabky. Také se podíváme, odkud vlastně druhý den budeme odjíždět a kde vracet auto. Dobře děláme, protože nám to zabere mnohem víc času, než jsme mysleli. Takto aspoň bude odjezd bez stresu.

19. 8. – odjezd!

Loučíme se s rozespalými kluky a naloďujeme se do trucku Nomádů. Je dost trable s uskladněním bagáže, ale to postupem času natrénujeme skoro do dokonalosti. První zastávka je hned po chvilce jízdy – výhled na Table Mountain a Robben Island (věznili tam Mandelu). Následuje tak první focení a také první zjištění, že v trucku je málo místa na nohy a tak to chce sedět opatrně, aby se vám neodkrvily.

Nakupujeme zásoby a přejíždíme do prvního našeho kempu v oblasti Cederberg. Je opravdu zima, takže prakticky všichni upgradují na hostel, stany tak zkoušíme jen my (do stanu pro 2 se pohodlně vejdeme 4!) a francouz Francis. No, zde jsem děkoval tréninku od naší klimatizace v práci, protože zima byla v noci opravdu VELIKÁ.

Ještě před nocí nás ale místní průvodce Skoky provede po okolí. Je úžasný, chvilku řešíme, kterouže květinou se to asi předem nadopoval. Skáče, běhá, o všem vykládá a pro ukázky sype z baťohu divy – například živé štíry či želvičku, které posbíral před prohlídkou. Mimochodem – nikdy by mě nenapadlo, že může existovat malinkatá rostlinka, která ve svých koříncích schovává oříšek!

Nejdepresivnější na tom je, že vy ráno vylezete ze stanu úplně zmrzlí a okolo vás běhá bosá Jojo v krátkém rukávu…

20. 8. Orange River

Druhý den je ve znamení přesunu. Během obědu fotíme žluté ptáčky, kteří si akrobaticky staví hnízda na konci větví stromů.

Cestou si děláme pauzu na nákup vody a zmrzliny v městečku Springbok. Pak už se přesouváme k hranicím s Namibií – do kampu u Orange river. Kamp je to luxusní – teplá voda, vybetonované ohniště, přístřešek pro kuchyň, bar, … mimochodem, právě na baru mě večer jedna šílená gymnastka čertvíodkud naučila skvělou věc s koštětem. Rád předvedu na českém baru :-) jinak grilujeme a k masu přikusujeme zelí s arašídovou omáčkou.

21. 8. přejezd k Fish River Canyon (Namibie)

Třetí den ráno vyrážíme na výlet na kánoích po Orange river. Pádlujeme v oleji a kocháme se ptáky v okolí. Adrenalin žádný, ale naše obličeje chytají první pořádnější sluníčko :)

Po obědě nás čeká už přesun do Namibie. Na hranicích nejsou žádné problémy, naše víza platí a tak můžeme jet dál… k úžasném a ohromnému Fish River Canyonu