Začalo to v lednu nenápadnou zmínkou (tehdy) pětiletému Vojtovi, že existuje něco jako bikepacking sraz, kam se jede na kole, spí pod stanem a všichni budou mít na kole spoustu brašen. On brašny na kole miluje. A spaní ve stanu samozřejmě taky. Ideální kombinace!

Způsobil mi tak ale dvě nelehká rozhodování:

První – na jakém kole pojedu?

Vojtovo kolo bylo jasné, moje moc ne. Sám mám stále jenom cca 20 let staré MTB, na který není prakticky možné se rozumně zabalit. Mám tedy ještě před srazem stihnout koupit nové kolo? Jaké a za kolik? Nešlápnu vedle?

Nakonec se rozhoduji, že nic kupovat nebudu, že to nějak zabalím na MTB. A zde hrozně moc pomohl Jirka, který mi doporučil nosiče Ortlieb Quick Rack – boží řešení, které jde namontovat právě i na MTB! Ono totiž na moje kolo nejde dát ani brašna do rámu (je docela nízký), ani na rám (má tam vedeny dráty, ani pořádně na řidítka (brzdy, přehazovačky, …). Takže jediná šance byla nabalit všechno na zadní nosič.

Dva drybagy a taška z paddlebardu tak pojaly dva spacáky, dvě karimatky a půjčený malý stan. Batoh s pláštěnkou potom oblečení, hygienu, studené jídlo i ohřev a pár dalších nezbytností. Výbava připravena!

Druhé – kolik toho Vojta v šesti letech ujede?

Těžko říct. Nakonec jsem nás tedy přiblížil do Broumova, zhruba 8km od cíle, a naplánoval okružní jízdu tak, abychom nikdy nebyli dál než 10km od auta, ale zároveň měli možnost společně ujet až 32km. Zkrátka uděláme to tak dlouhé, jak Vojtovi vyjdou síly.

Cesta tam a zase zpět

Sraz je relativně kousek od naší chalupy, čehož jsme plně využili. Odjeli jsme tam i s dědáčky a mladším Radimem už v pátek. Kufr auta je tak kromě věcí na sraz plný taky hromady hraček a plyšáků :-) Na chalupě pak kontrolujeme kola, balíme nosič a jdeme včas spát. Tak určitě. Vojta místo včasného spaní dlouho do noci listuje chalupovou zásobou čtyřlístků, takže zavírá oči opravdu pozdě, což se mu druhý den na kole vymstí.

Ráno naložíme zabalený nosič do auta, kola na auto a už jen sami dva s Vojtou vyrazíme směr Penny Broumov. Tam nakoupíme nějaké posilovače (hlavně makový závin!) a pak už vyrážíme na kolečko blízkým okolím směr kemp Janovičky, kde se sraz koná.

Já hned po prvních desitkách metrů musím zastavit a dohustit zadní kolo. Trošku přetížený zadek potřeboval víc vzduchu :-)

Nakonec se ukázalo, že „až 32 km“ byly velké oči. Vojta, unavený nedostatkem spánku, měl vyčerpané celé tělo a tak to naše slavné „až 32km kolečko“ bylo dost zkráceno na pouhých 22km.

Přesto jsme si užili pohledy do krajiny směr Broumovské hory, pastviny s koňmi, ledňáčka létajícího nad potokem i krásné rovné cyklostezky.

Jednu zradu zkrácení ale mělo – namísto pohodového sjezdu na posledních km do cíle nás čekalo docela slušné stoupání. Na něm Vojta nejdřív ujel polskému cyklistovi, na úplný závěr byl nakonec rád za pomoc tažného lana.

Sraz

Na místě nás už přivátal Dag se synem Adamem a Lukášem a postupně s dalšími sjíždějícími se bikepackery. A že nás nakonec byla slušná hromada!

Vojta každopádně zavelel stavět stan, aby se mohl jít dospat. Což mu vydrželo jen do chvíle, než zjistil, že … v kampu je single trail! A obří houpačka! A rozdělává se oheň na buřty pomocí křesadla a březové kůry a je potřeba nařezat na ty buřty klacky! Skvělé odpoledne a večer, který jsme si oba v neskutečně milé společnosti užili!

Mimochodem – příjemně se osvědčil samoohřev od AdventureMenu. A já okouknul a na příště si pořídím skvělou Dripit kávu!

Cesta domů Těžká rána sportovcova – Vojta vystrčil hlavu kolem osmé :) pak balení, loučení a výšlap do kopce – nejhorší stoupání hned ráno, aby zbytek dne už bylo jenom lépe.

Krásné výhledy do krajiny, louky plné pampelišek, vyprávění o generálovi Laudonovi u jeho kaple.

Nakonec „jen“ 19km k Penny, kde si kupujeme zaslouženou odměnu, nakládáme kola a jedeme zpět na chalupu zchladit si nohy do potoka.

Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci této skvělé akce. I za společnost a celkové přijetí! Vojta si ji ohromně užil a stále na ni vzpomíná!

Další reporty:

• Dag – Na první letošní sraz