Na víkend do Holandska

29. 4. 2013 2013, Cestování

Země, kde je to všude půl hodiny.

Celým vyprávěním z 25.-29. dubna Vás budeme provázet dva – Pavel a Dejna ;-)

Když u nás doma padla řeč na možný Eurovíkend, hned mě napadl Amsterdam a to hlavně kvůli možné návštěvě vynikajícího Burger Baru :) Válečná domácí porada naštěstí ale nakonec odhlasovala delší variantu dovolené, jelo se rovnou na 4 dny.

Plánování se vlastně celé odrazilo od ubytování. Pooprvé jsme se rozhodli vyzkoušet službu Airbnb. Výběr z velké nabídky pokojíčků podle fotek a cen už nám pak sám určil, že první dny nás čekají v okolí Den Haagu a následně Amsterdam. Původně jsme měli malinko jiné plány, avšak ne všichni poskytovatelé ubytování jsou nonstop online jako my a tudíž jsme museli vzít zavděk těmi, kteří nám zvládli odpovědět maximálně do druhého dne. Ano, opět a zase plánujeme dovolenou na poslední chvíli :-)

1. Den (čtvrtek) – Přílet, Den Haag

Přilétáme nalehko ve čtvrtek večer do sluníčkem zalitého Amsterdamu. Panují doslova letní teploty. Na letišti si půjčujeme naše přemisťovadlo na další dny – malého Fiátka Pandu. Já při té přiležitosti rovnou zjišťuji, že sice nemám na telefonu roaming, ale zato si už konečně pamatuji z paměti Dejnuš telefonní číslo :)

Po vlastní ose v kombinaci s nepostradatelným průvodcem Lonely Planet, se kterým máme už zkušenosti z Francie, pokračujeme ve stylu dovolených, který máme rádi. Aneb kde se nám líbí, tam se zdržíme a naopak. Zkrátka plánování za pochodu.

Pandička (fákt hodně legrační vozítko :)) nás zhruba za půl hodiny doveze bezpečně po dálnici, která občas vede pod úrovní okolní vody, až do Den Haagu. Tam díky navigaci najdeme jak naši ulici, tak po chvilce i ten správný dům. Teď jen kdo otevře…

…a otevřel nám sympatický umělecký Yumi. Ukazuje nám náš pokoj, který poznáváme z obrázků. Vybavený je hodně jednoduše, jen postel, skříň, obrovské zrcadlo ve zlatém rámu s maskou z benátského karnevalu, odkládací stolek, pár dekorací a květina. Je krásný a j z něj výhled přímo na ulici. Ostatně celý byt je nádherný, světlý a velmi inspirativní. V té době se nám totiž teprve začínají v hlavě rodit nápady na rekonstrukci a tohle se nám líbí moc. Koupelna s kamenným hranatýmummyvadlem, úchvatná vzdušná kuchyň s jídelnou, plné různorodých kousků nábytku a obrovská knihovna jako dominanta jinak sporadicky zařízeného obyvacího pokoje. Hmm, podobnost čistě náhodná s naším obyvacím pokojem o 2 roky později? :)

Venku je stále světlo a teplo, chceme toho hned využít a vyrazit na procházku k moři! Yumi nám chvíli zkouší popsat cestu, protože je to „sice jen 5 minut cesty, ale za moc rohy“. Nakonec mávne rukou, že půjde s námi. Což se ukazuje jako dobrý nápad. Těch rohů totiž míjíme opravdu hodně, Yumi u každého kouká do mapy v mobilu a moře sice nakonec zdárně najdeme, ale těch pětiminutovek to bylo rozhodně mnohem víc :)

Na pláži zapadneme do hospůdky, kde si chceme dát večeři – všichni kolem jí krásně voňavá jídla a my máme vážně hlad! Číšník nás bohužel zklame, kuchyň zrovna zavřela. Donese nám tak aspoň třetinku piva, kterou rychle vypijeme a vyrazíme na (naštěstí) kratší cestu zpět. Večeři (a Pavlíka před smrtí hladem) nakonec zachraňuje otevřený Kebab pár metrů od našeho ubytování. Kupujeme 3 meníčka a pokojně ho sládujeme už doma v kuchyni. Jsme přejedení a unavení, jde se spát!

2. Den (pátek) – Majáky, Kinderdijk, Gouda, Delft, Západ slunce na pláži

Ranní počasí nám potvrzuje, že jsme k večer k moři vyrazili správně. Sluníčko je fuč, zato je opravdu šílená kosa. Vybalujeme kulíšky!

A jako první zamíříme opět k moře, konkrétně do Hoek van Holland, který je zhruba půl hodiny od Den Haagu a kde by měl stát krásný velký červený maják. Parkujeme na obrovském a prázdném parkovišti (a Pavel mě ani tady nechce pustit za volant Pandičky) a jdeme se projít kousek po pláži, zda maják nenajdeme. Nenajdeme. Jen ledový vichr a otravné mokré mrholení nás nutí natáhnout si přes čepice kapuci. I tak ale hodně brzy promrzáme. Rychle zpět do auta, zapnout topení a majáky hledat mobilně! Když teď tak koukám na ty fotky, přemýšlím, co měl na sobě v tu chvíli oblečeného Pavel :-D

A tak náš první maják nacházíme opravdu až autem ve městečku o kus dál. Malinkatý a červený, ale maják! Na něm je nalepeno spousta divných holandských magnetek se slovíčky. Jako správní Češi si jednu nezdvořile bereme domů na památku. Doma zjišťujeme, že Hoffelijk, který jsme si vzali, znamená v překladu zdvořilý.

Probíhá povinné focení a my si při něm všímáme rozhodně vyššího majáku vyčuhujícím za domy o pár set metrů dál. Po nalezení normálního parkoviště se k němu jdeme projít a jsme úspěšní – krásný, velký, KULATÝ červený maják přímo na dosah ruky! A my skrz na skrz mokří :-D

Další cesta vede do 30 minut vzdáleného Rotterdamu, který chceme jako první město našeho výletu projít. Příjezd do města je ale ve znamení opravdu vydatného deště. Je fakt ultrahnusně. Ten nás, ve spojení s šedými městskými ulicemi, úplně neláká, takže si 2:0 odhlasujeme pouhé projetí Rotterdamem a pokračování ven z města do polí a do skanzenu Kinderdijk.

Skanzen Kinderdijk

Abychom byli stále ve střehu, bdí nad námi navigace. Když už to vypadá, že jsme kousek od cíle, dokola obklopeni pevninou a políčky, ozve se její mechanický hlas: „Za 100 metrů odbočte doprava a najeďte na trajekt.“ Cože? Trajekt? Vždyť jsme fakt daleko od moře! Každopádně poslechneme, po sto metrech zahneme doprava a zjistíme, že tam trajekt, no přívoz :-), opravdu je – očividně levnější řešení, než most. Převeze nás přes řeku ke skanzenu Kinderdijk, kde vzdáváme drahé komerční parkování a necháme autíčko o kousek vedle ve vesničce. Déšť pomalu ustává, takže skanzen projdeme suchou nohou!

Mlýny. Krásné mlýny. Mlýny co se točí i nefunkční mlýny. Tak by se dal asi skanzen Kinderdijk (který na rozdíl od dalšího skanzenu, který máme teprve v plánu navštívit, je plný mlýnů v jejich obyčejné nezmalované podobě) shrnout. Přemýšlím ale, že nejvíc nás bavily malé husičky a hned v zápětí šálek horké čokolády :) venku totiž sice už neprší, ale zato fičí ledový vítr, který nám bere síly snažit se například jen podívat do jednoho z otevřených mlýnů.

Od skanzenu nás čeká kouzelná holandská cesta do městečka Gouda. Ta cesta nám učarovala. Úzká, po každé straně vodní příkop a za ním pastvina, každých párset metrů rozšíření pro 2 auta – přičemž míjení se s protijedoucími auty je naprosto bez stresu, lidé jsou zvyklí uhýbat a čekat, až to druhé projede. Ploty neexistují, jen brány u mostků z cesty na pastvinu, za kterými se hromadí ovečky toužící býti zvěčněny na našich fotkách :) krásná kouzelná krajina, kterou je sice možné projíždět jen pomalu, ale zážitků je z ní více než z rychlé dálnice. A zase to trvá půl hodiny :-)

Gouda

Parkujeme na parkovišti kousek od centra a vyrážíme pěšky. Procházíme nejdřív malé úzké uličky v okolí katedrály, projdeme si i jednu malou zahradu, až nakonec končíme na velikánském náměstí. Zde také poprvé v Holandsku ochutnáváme místní specialitu – ohromný kornout s hranolkami a skvělým dipem (obsluha jen neuměla překvapivě anglicky, takže vlastně moc ani netušíme, jakýže dip jsme to měli. Asi normální tatarku :)).

Delft

Půlhodinku od Goudy nás čeká další městečko, které chceme vidět – Delft. Navigace nás opět protahuje skrze úzké uličky na veřejné parkoviště, odkud se už pěšky vydáváme do města na procházku. Ta začíná testováním veřejných záchodků, které vypadaly trošku složitě, obsahovaly podivnou houkačku, ale fungovaly :)

Město má spoustu krás, nám asi nejvíc učarovala krásná okna nad kanálem vedle náměstí, pletené ozdoby na zábradlí mostů a obchůdek s miniaturami k vláčkům. A také místní roztomilý ptáček, který měl trpělivost asi zrovna tak na jednu fotku a pak už nám dal jasně najevo, že bychom měli jít zase o kus dál.

Západ slunce na pláži

Vracíme se do Den Haagu. V podvečer se ale mraky trochu protrhaly a nám se ještě nechce domů! V navigaci hledáme pláž v Scheveningenu, kam nás včera vzal Yumi a míříme tam – stíháme akorát západ slunce! Následuje tak povinné focení se sluníčkem v zádech i ve tváři :) S ubývajícími paprsky pořizujeme hodně moc rychle poslední fotky a utíkáme z větrné pláže do tepla auta a rychle domů. Áha, už to vidím! Pavlík měl s sebou dvě bundy, proto můžu nosit tu jeho :-)

3. Den (sobota) – Severní okruh, Zaanse Schan, Alkmaar, Edam, Volandam, Haarlem

Třetí den není o nic teplejší než ten předchozí – začíná to vypadat, že jediné sluníčko z celé dovolené bylo to o prvním dni a my tak opět oceňujeme to, že jsme hned první den večer vyrazili na procházku k moři.

Dnes nás čeká „severní okruh“, chceme projet část Holandska nad Amsterdamem. Spousta půlhodinových přejezdů před námi, domů se nejspíš vrátíme až za tmy!

Po cestě konečně potkáváme první květinová barevná pole. Nejsou to sice tulipány, ale hyacinty, přesto nádherné! Zastavujeme, fotíme a zmrzlí se vracíme zpět do auta, abychom mohli pokračovat dál.

Největší zdymadlo u Ijmujden

Projíždíme městečkem Ijmuiden, kde se chceme podívat na obří severomořská zdymadla – největší Zuidersluis má být 400 metrů dlouhé a 45 metrů široké. My tak trošku zmateně projedeme přes několik zdymadel sem a tam (jedno z nich je právě i ten hledaný rekordman), sledujeme průjezd velké zaoceánské lodi a fotíme si gigantickou továrnu vpozadí. S azurem v pozadí :) Je stále hodně čerstvo a asi o milion stupňů méně než první den, ale sluníčko se dnes opravdu snaží.

Město Beverwijk

Další drobná zastávka je městečko Beverwijk, kde se každý víkend sjíždí až 80.000 lidí do tržnice De Bazaar Beverwijk. Nás upoutá hlavně milion kol zaparkovaných u nádraží, těžko dobytné placené záchůdky hned vedle a nakonec krásná obří kopule místního chrámu. Projdeme si náměstí, posvačíme a vracíme se do auta – nechceme si totiž ujít další cíl, hlavní bod dnešního dne!

Skanzen Zaanse Schan

Za třicet minut přijíždíme ke skanzenu Zaanse Schans, který nelze minout – z cesty je opravdu dobře viditelný a větší množství autobusů napovídá, kde je parkoviště. My ale máme z internetu jinou radu – místo na parkoviště u skanzenu odbočit z hlavní cesty přesně na druhou stranu a zaparkovat před blízkou továrnou na čokoládu.

Chvilku si nejsme jisti tím, zda jsme zaparkovali správně. A hlavně legálně a bez rizika pokuty. Když už chceme od auta odejít, zastavuje u nás místní auto a z okýnka na nás něco haleká – ukazuje se, že nás místní pouze upozorňuje na to, kde se dá zaparkovat lépe. Popojíždím tak o pár metrů dál. Díky!

Dobře jsme udělali, že jsme auto zaparkovali jinde! Cestou se nám totiž naskytne pohled na krásnou rodinku maličkých králíčků skákajících kolem jedné z budov. :)

Kupuje dva lístky do skanzenu, procházíme kolem fotografa, který poctivě fotografuje všechny příchozí, a pak už se jen rozhlížíme po okolí. Všude je spousta kanálků, mostků a malých modelů. A také výrobna sýrů a ohromný obchod se suvenýry.

To hlavní ve skanzenu jsou ale krásné, opravené, otevřené a funkční mlýny podél kanálu. Pomalu se projdeme kolem nich až k poslednímu, fotíme je i sebe a na konci u posledního pořídíme i společnou fotku. Fotobatoh jako stativ funguje docela dobře :-). Všechno kolem je strašně křiklavě barevné a tak nějak hezky kýčovité.

Využíváme i možnosti podívat se do jednoho z otevřených a točících se mlýnů s názvem Katze – Kočka. Každý mlýn byl určený a zkonstruovaný pro jiný drhu práce. V tomto se vyráběla barviva. Ohromné mlýnské kolo budí trošku strach, pohybující se dřevěná ozubená soukolí zase budí ohromný respekt k umění a šikovnosti našich předků.

V přízemí ještě probereme všechny suvenýry a nějaké koupíme :) potom se už ale balíme zpět do auta, je čas na další půlhodinový přesun.

Následuje půlhodinové poskakování mezi vesničkami a městečky severního Holandska. Všechny by se daly shrnout pod větu – je to tam nádherné a pro nás zatím stále neokoukané! Co jsme tedy viděli?

Alkmaar

Alkmaar je vyhlášený pro své sýrové trhy, které se tu každý víkend konají. Musím říci, že nás město moc neoslovilo. Parkujeme ve vtipné boční uličce, spíš vlastně slepém nádvoří mezi uličkami – větším autem bych tam určitě zajíždět nechtěl, ale navigace nám moc jiných možností k parkování nenabídla.

Projdeme se po hlavních tepnách, kolem katedrály a náměstí, abychom skončili zpět u auta a bez nějakého většího zážitku pokračovali dál. Směr východní pobřeží!

Cestou k Edamu neodoláme a na hlavní cestě zastavujeme, otáčíme se o 180° a znovu se vracíme, abychom se pokochali (a hlavně vyfotili) holandský kýč – ohromnou rovnou louku se spoustou ovcí a mlýnem v pozadí. Ach!

Edam

Městečko Edam bylo v 17. století vyhlášeným rybářským přístavem. Hlavně je ale nádherné romantické městečko s úžasnou atmosférou. Možná vás zaujme náměstí postavené přes kanál, možná hroutící se domy, možná krámky se sýry či hnízdo čápů na stromě nad jezírkem. V každém případě na vás z každého kouta bude dýchat nádherná atmosféra, klid a pohoda. Procházka městečkem byla úžasně příjemná!

Vůbec se nedivím komentáři Lonely Planet, který o Edamu doslova píše: „Je dnes v první řadě malebným městečkem, které se řadí k nejlépe utajeným klenotům severního Holandska. Díky starým skladištím, poklidným dlážděným uličkám, ručně ovládaným zvedacím mostům a okouzlujícím kanálům máte příjemnou procházku takřka zaručenou.“

Volendam

Volendam je bývalé rybářské městečko, jak trefně průvodce poznamenává: „přebudované na turistickou past“. Je krásné, malebné, ale tak trošku plné turistů a jejich lapačů. My parkujeme jen pár metrů od přístavu, do kterého se vypravujeme pěšky. Vůně moře, všudypřítomné rybí restaurace a spousta turistů. Krásné přístavní městečko!

Marken

Další zastávkou je Marken. Více než samotné městečko nás uhranula hráz, kterou k němu teprve docela nedávno postavili. Na té zastavujeme, kocháme se a fotíme. Do Markenu ale už nenahlédneme. Placené parkoviště před jeho hranicí nám připomíná, že jsme unavení, uťapkaní a hladoví a tuto atrakci si asi v klidu, jelikož je už docela pozdě, můžeme odpustit.

Haarlem

Vyrážíme na večeři – cílem je město Haarlem. Už samotná cesta k němu je pro nás ohromný zážitek. Projíždíme mezi pastvinami, z každé strany cesty kanál. V jeden okamžik brzdíme, protože právě v tomto kanále hned vedle cesty stojí volavka! Než ji vyfotíme uletí. U další volavky jsme opatrnější a fotíme ji z většího odstupu. Vlastně z veliké dálky, ale stejně se nám líbila! :)

Do Haarlemu přijíždíme ještě za světla, parkujeme na parkovišti vedle policejní stanice a jdeme se projít hezkým městem. Ohromná katedrála, spousta kol (a jedno celé dřevěné) a spousta lidí. Na večeři zapadneme do restaurace zmíněné v průvodci. Příjemná, intimní, s dobrým jídlem. Večeře se nám protáhne až do tmy, takže cestou zpět k autu si užíváme osvícené město – jak uličky, tak katedrálu i velký větrný mlýn hned u parkoviště.

Doma v Den Haagu se už konečně potkáváme i s Yumiho přítelkyní Jennifer. Předáváme dovezené dárky (barevné Fidorky), kecáme o všem možném i nemožném a nakonec se relativně záhy loučíme a jdeme unaveni spát. Zítra máme v plánu vstávat brzo a stihnout mezi prvními otevíračku zahrad v Keukenhofu.

4. Den (neděle) – Zahrady Keukenhof, Naarden, Amsterdam

Zahrady Keukenhof

Ráno vstáváme opravdu brzy. Počasí slibuje sice hodně ledový, ale slunečný den. Čeká nás 30 minut cesty ke Keukenhofu, proslulým holandským zahradám plných krásných rozkvetlých tulipánů! Na místě trošičku bloudíme, protože nejdřív zkoušíme zajet na parkoviště pro autobusy. Chvíli nám trvá, než zjistíme, že máme objet zahrady z druhé strany, kde parkujeme snad teprve jako páté auto hned u vstupu na kraji krásné rozlehlé louky.

Kupujeme lístky a vcházíme do nádherných zahrad! Sice bohužel letošní dlouhá zima posunula vegetační období tulipánů, a je jich tu tak poskrovnu, ale zahrady to vyváží spoustou jiných květin. Téměr osamoceně procházíme skleníky, opuštěná zákoutí, prolezeme mlýn, milióntý první v pořadí, bludiště, koukneme se na ohromný vodotrysk a také přihlížíme tvorbě vznikajícího květinového obrazu… tou dobou už ale začíná být v parku trochu těsno. Kolem proudí v intervalech davy turistů, tak jak přijíždějí jednotlivé autobusy. Za chvíli další, další, další… koupíme si tedy ještě nějaké pohledy a sazenice a rychle pryč. Pomalu se suneme k východu. :-)

Tam zjistíme, že někdo – v průběhu naší návštěvy zprvu prázdných zahrad Keukenhofu – změnil rozlehlou louku za naším autem v ohromné parkoviště. Auta od horizontu k horizontu. V tu chvíli začínáme oceňovat ranní vstávání a potvrzujeme si to i na dalších kilometrech, kdy celých 11km, co jedeme od zahrad k dálnici, vidíme v protisměru jednu souvislou stojící kolonu osobních aut. Keukenhof je krásný, ale vstaňte brzo!

Naarden

Ze zahrad jsme vypadli relativně brzo a do vrácení auta na letišti v Amsterdamu máme ještě spoustu času. Dejnuš tak zmiňuje jeden možný výlet, se kterým jsme původně nepočítali – Naarden. Zpětně to hodnotím jako nejlepší nápad dovolené.

Do Naardenu nás táhne osobnost Jana Ámose Komenského. Moc o něm vlastně nevíme a tak proč si (zásadní!) mezeru v našem vzdělání trošku nedoplnit?

Naarden je hlavně nádherné město! Autem projíždíme branou v historických hradbách a hned ho odkládáme na parkovišti. Procházíme úzké uličky městečka dlážděné kočičími hlavami. Občas kolem nás projede nějaký veterán, kteří tu asi mají orientační závod. Nacházíme sochu J. A. Komenského a zjišťujeme, že je snad teoretická možnost podívat na pevnostní městečko z vrcholu věže místní katedrály.

Nalezneme turistické informace schované v katakombách městských hradeb. Velmi milí místní nás tam však bohužel informují o tom, že věž je zavřená, protože ještě nezačala sezóna. Ta začne zítra! Hehe, opět takhle zpětně, to bychom ani nebyli my, kdybychom někde nebyli o den později, nebo v tomto případě o den dřív :-) Pamatuješ na bunkr Dobrošov? O Skandinávii ani nemluvě :-) Jediné, co nám tak zbývá, je možnost vyfotit si letecký pohled na atypický tvar města na plakátu…

Mírně zklamaní vycházíme ven a vydrápeme se na samotné hradby, po kterých obcházíme městečko až k ulici, ve které by mělo být Muzeum Jana Ámose Komenského. To nacházíme a vedle něj i vstup do uzavřeného dvora / zahrady. Ideální místo pro odpočinek, kde se rozhodneme se zastavit. Ticho, spousta zelené trávy a lavička na sluníčku! Sedíme, odpočíváme a užíváme si dlouho božského klidu.

Pak už navštívíme samotné muzeum, které nás vítá českými nápisy. V horní části je spousta historických obrázků, knih a mapek. V dolní části majestátní kaple. To hlavní ale teprve přijde – paní z muzea nám nabízí možnost pustit výpravný film o J. A. Komenském. A to dokonce v češtině! Nenecháme se přemlouvat a jdeme se vzdělávat.

Tímto bych se chtěl J. A. Komenskému omluvit. Až v jeho muzeu jsem zjistil, jaká celosvětová kapacita on byl. Jak byl moudrý a kolik přelomových a svět ovlivňujících věcí dokázal. Je to pro mě jeden z největších Čechů všech dob a já se upřímně stydím, že jsem o něm do návštěvy jeho muzea věděl tak málo. Sem by měli směřovat školní výpravy ze všech škol u nás doma!

Bohužel čas je neúprosný a musíme nádherný Naarden opustit a vydat se vrátit auto. Amsterdam už po vlastních nohách je poslední zastávkou naší dovolené…

Amsterdam

Naše návštěva začíná příjezdem na letiště, kde hledáme místní autopůjčovnu, abychom vrátili auto. Což se nám po chvilce bloudění po nadjezdech, sjezdech, přejezdech a výjezdech daří. Silniční síť v nejbližším okolí letiště je opravdu hodně divoká! A my si ji pro velký úspěch užijeme ještě jednou, protože v půjčovně se nejdřív jen ptáme na nejbližší benzinku, abychom mohli dotankovat za rozumnou cenu a nemuseli platit dotankování v půjčovně.

Vrácení proběhlo během cca minuty, protože jsme přijeli s větší časovou rezervou, než asi čekali, a tak se rozhodli auto neplánovaně hned přistavit někde jinde. Sotva jsme si stihli vyndat věci a už nás nechali podepisovat, že je auto v pořádku. Ok, je!

Na letišti nasedáme na vlak (já jsem rád za svou zkušenost s Amsterdamským letištěm z loňského roku, protože jsme pro lístky i na stanici šli relativně na jistotu) a jedeme směr centrum!

Před Central Station se už musíme prodírat menším davem. Kupujeme si lístek na MHD na 24 hodin, sedáme na tram která nás má dle popisu dovézt na naše další Airbnb ubytko – tentokrát k sympatické Vere. Správnou tramvaj najdeme hned, výstupní zastávku taky nemineme, jen s nalezením správného vchodu máme menší problém. Nakonec správné dveře nacházíme a s nimi i Veru – sympatickou potrhlou blondýnku, která nás přivítá malým pokojíčkem, holandskými vaflemi a heslem k Wi-Fi. Dejnuš brzy v bytě objevuje klidný balkon a na něm slunečné zákoutí s křesílkem :)

Zpět k Vere – je opravdu vtipná a milá a byteček má sice malý, ale útulný. Takový těžce stylový a oldskůl :-) Hlavně je ale už v jemně povznesené náladě a vlastně vůbec netuší, zda bude večer doma, protože je zvaná na nějakou párty. Nechává nám tak klíčky i instrukce, kde je případně ráno nechat, pokud bychom se už neviděli. A taky nám dává trošku proradnou radu – že prý do centra se dá v pohodě dojít pěšky.

Před další výpravou do města zvolíme krátký relax a na chvíli usínáme. Vzápětí zkoušíme dojít do centra pěšky a neděláme nejlíp. Do centra se sice pěšky po vlastních dojít dá, ale v lepší kondici, než ve které se po pár dnech výletování nacházíme my. Z minulých dní jsme stále hodně nevyspalí a hladoví a tak do centra sice dorazíme, ale v mírně podrážděné náladě. Amsterdam nám ji však rychle zlepší. Dáme si večeři v Burger Baru a po setmění projdeme Red Light District a okolní náměstí a čtvrti a potom už tramvají (a ne pěšky :)) jedeme domů spát!

5. Den (pondělí) – Amsterdam

Poslední den výletu před námi a venku stále pořádná zima. Znovu se vydáváme do centra Amsterdamu, abychom si užili krásy tohoto města. A hned ráno chceme projít muzeum Anny Frank, než se před ním stihne vytvořit fronta.

Bohužel, dnes nám to nevyšlo tak hezky, jako o den dříve v Keukenhofu. Přicházíme ve chvíli, kdy je tam již cca 40 metrů dlouhá fronta za roh a my si stoupáme na konec. Bez pohybu ve frontě je nám už za chvíli strašná zima a přemýšlíme, zda to nevzdáme. Ale když už jsme tam doteď stáli a mrzli tak dlouho, zůstáváme… Snad po hodině se dostáváme před vchod, kde mě osobně děsí informace o tom, že s velkým baťohem mě vůbec nepustí dovnitř, že si ho mám jet schovat třeba do zamykatelných boxů na nádraží. Cože?! Sbírám síly na to tvářit se, že ten velký baťoh (který si z bezpečnostních důvodů musím přesunout ze zad na břicho) je vlastně malý. A prošel jsem!

Muzeum Anny Frank je každopádně jedno velikánské zklamání. Otec Anny Frank, který přežil koncentrační tábor, nechal všechny místnosti symbolicky vyprázdnit. Bohužel to podle mě vede k tomu, že ačkoliv tam kdysi muselo být velmi těsno, nyní vše působí prostorně a vzdušně. Procházíte tak vlastně velkými prázdnými místnostmi, které podvědomě porovnáváte s vaším drobným bydlením doma a možná to začnete celé trošku (neoprávněně a ne vědomě) zlehčovat. Hlavně ale – muzeem procházíte v pomalu postupující frontě. Krok dopředu uděláte až když ho udělá ten před vámi. Davy lidí, pomalý posun, prázdné místnosti a jen fotky / nápisy na stěnách. Zklamání.

Na konci prohlídky využíváme místní muzejní kavárnu, kde se snažíme dorozmrznout a nabít nějaký optimismus na další vycházku po městě. Jde to těžko. Nakoupíme v obchůdku pár suvenýrů, napíšeme pohledy a vyrazíme ven…

…zbytek dne už je ale výrazně lepší! Objeví se sluníčko, oteplí se a nás to začne zase hodně bavit!

Už při cestování po venkovských městečkách Holandska nás zaujaly všudypřítomné ozdoby ve tvaru královské koruny prakticky na všech veřejných místech, pouliční lampy nevyjímaje. V Amsterdamu se potom tohle všechno ještě mnohonásobně zvýrazní.

O víkendu má totiž dojít k předání koruny. Celý Amsterdam je proto plný místních, kteří v oranžové barvě okupují hlavně nejbližší okolí královského paláce ve městě. A to pořádně! Davy jich stojí i na kolejích, kde nemohou projet tramvaje. A tam si také nejvíc asi uvědomíme rozdíl mezi jimi a námi. U nás doma by nervózní řidič zvonil na nervózní lidi, do kterých by šťouchali nervózní policisté. V Amsterdamu je to jinak. Tramvaják se usmívá, a před tramvají jde usmívající se policista, klepe lidem na rameno a s omluvou je prosí, zda by nemohli na chvilku uhnout. A všichni uhýbají a také se usmívají :-) Čím to? :-)

My chceme zkusit naplnit naši ve Finsku započatou tradici – vyzkoušet co nejvíc dopravních prostředků! Máme už letadlo, vlak, tramvaj a auto. Zbývá trajekt! Takže procházíme skrze nádraží k přístavu a necháme se převést lodí na druhou stranu, kde bychom sice mohli vystoupit za hezkým výletem, ale… no jedeme zase hned zpět :) Máme ještě jiné plány.

A zpátky na nádraží nás chytí hlad. Bohužel, z předchozích dnů už máme opravdu plné zuby všech těch čipsů, hranolek a burgerů a shodneme se na tom, že bychom si dali nějaké těstoviny. Ale kde sehnat v Holandsku dobré těstoviny?

Náhoda tomu chtěla! Přímo na nádraží procházíme kolem těstovinového fastfoodu Julia's Pasta, který mě naprosto dostal! Těstoviny i s omáčkou vytvoří během pár minut přímo před vámi. Rychlé a chutné! To chci doma!

A právě tento lehký oběd nakopl tu nejlepší část naší návštěvy Amsterdamu. Před nádražím totiž Dejnuš napadne podívat se na parníčky, zda by nás nemohly provézt místními kanály. Jeden by měl zrovna vyrážet za pár minut! Rychle kupujeme lístek a nastupujeme, bohužel se zdá, že si výlet neužijeme – celý parník je plný a na nás zbude jen lavička úplně na zádi. Litujeme toho ale jen chvilku, protože parník zadní část otvírá a my tak máme ze všech nejluxusnější místo – vidíme přímo ven, ostatní se dívají přes špinavá okna.

Vyjížďka byla geniální! Vtipný kapitán kromě holandského chrochtání haleká i anglicky, německy, italsky, … zdraví cestou všechny milenky, povykuje jazykolamy a vůbec nezavře celou dobu pusu. Pokud máte na Amsterdam jen málo času, určitě tam projížďku lodí místními kanály zkuste zařadit!

Náš pobyt v Holandsku parníkem skončil. Čeká nás už jen nákup lístku a cesta vlakem na letiště, nalezení letadla a odlet domů. Prodloužený víkend v zemi, kde je všechno půl hodiny od sebe, je za námi. Nelitujeme a snad se někdy podíváme zase zpět, minimálně Naarden bych chtěl vidět shora z věže katedrály!

Závěrem

Dopravit se do Holandska letadlem a na letišti si půjčit auto a tím cestovat se ukázalo jako skvělý nápad! Cesta do Holandska je dlouhá, cestování v něm naopak rychlé – kamkoliv pojedete, budete to mít jen 30 minut. Ověřeno za vás.

Hranolky jsou všude! Takže pokud budete mít příležitost na jiné jídlo, využijte ji! Třeba právě skvělou rychlou pastou na Centrálním nádraží v Amstru!

Lidé jsou tu milí. Opravdu. Chodíte po městech a připadáte si úplně v pohodě. Jestli jsem ve Francii se cítil nepohodlně, nechtěně, občas nebezpečně, v Holandsku se mi nic podobného nestalo. První země, kterou jsem kdy navštívil, a kde bych si dovedl představit žít.

A Naarden! Tam jako Čech prostě povinně musíte!